A pak zbývá takový ten střed. Nemastný, neslaný. Děti možná s potenciálem ale nevyužitým. Děti, které stále neví co by je bavilo. Jako třeba já: ,,Půjdu na Hotelnictví a cestoví ruch´´, naučím se jazyky a budu průvodkyně. Ha! Chyba! Během studia na střední jsem zjistila, že to spojení cestovní ruch je tam jaksi navíc. Prioritní je Hotelnictví. Tak fajn, naučím se vařit, to mě fakt baví, zajímám se o moderní vaření. A zase chyba! Pingl budeš!
Na všech praxích, které probíhaly více méně v létě (přes rok jsme se učili, jsme přece maturitní obor), nás pustili jenom na plac. No a myslíte si, že nás chtěli do nějakého Hiltonu? Kdepak. Na to jsme neměli potřebné dovednosti, protože jsme se právě přes rok jen učili. No shrnu kompetence naší školy: ,,Bude z tebe pingl s maturitou, ale pokud se nenaučíš vše během letní měsíční praxe, máš smůlu.´´ - A pozor! Ono v nějaké Horní, Dolní Lhotě, kde se podává držkovka a guláš, moc vysoké gastronomie nepochytíte.
Právě naopak.
Během mých letních praxí jsem přišla naprosto o veškeré iluze.
V prvním ročníku jsme byli na praxi na Moravě. Hotel pěkný, občas se tam pořádalo i školení, svatby... Ale, to by nebylo, kdyby nebylo ale!
Mít pěkné zázemí je hezká věc, ale naprosto neprofesionální personál, věc druhá. Nezlobte se na mě, ale sexuální obtěžování ze strany kuchaře i číšníka, to prostě není ok. Ne každá šestnáctiletá holka je zkažené a ostřílená, jak se může zdát. A abyste věděli, že nenafukuji, řeknu vám to na rovinu: Během směny mě kuchař chytl v kuchyni a řekl mi: Pojď mi ho vykouřit.(!). Číšník se zase jednou přiopil a vlezl mi do postele, ze které jsem ho pak musela doslova vykopat.
Na praxi v druháku už nebyli loudilové. Tam se všichni jako profesionálové snažili chovat. Tehdy jsme pobývali na vysočině v jednom pěkném klasickém českém hotelu s velkou zahrádkou. Podali jsme 200 jídel denně. Byla to ale dřina, neskutečná. V druháku jsme se naučili, co je to pinglovat šestnáct hodin v kuse, trošku se vyspat a opakovat to samé. Dalo mi to hodně, ale pořád se nekonala vysoká gastronomie.
Ve třetím ročníku jsme odcestovali do švédského penzionu. Dopředu jsme věděli, že o servírování moc nepůjde. Jezdili tam Češi na poznávací pobyty, to zn. ráno snídaně, pak odjeli na výlety, večer se vrátili na večeři. My mezitím celý den uklízeli. Ale vážně celý den. Ve dvou jsme uklízeli všechny chodby, pokoje, záchody, utírali prach,.. někdy dokonce i pleli. Manuální práce nám nevadila, hlavně nás pan šéf vzal i na tři výlety po švédsku, což bylo super. Příroda nádherná, s lidmi jsme se moc nesetkali, protože jsme byli na samotě, ale ta jezera a lesy v našem okolí, ocení každý milovník přírody. Ale protože má vše své mouchy, musím podotknout, že šéf - majitel CK, byl neuvěřitelný cholerik, dokonce bral léky na agresivitu. K nám - levné pracovní síle - si moc dovolit nemohl. Na svého kuchaře ale řval: ,,Já ti rozmlátím hlavu pánvičkou!´´
Když shrnu pozitiva a negativa oboru Hotelnictví, mohu říct určitě, že jsem měla velkou školu života. Člověk musí sklonit hlavu, i když to je někdy hodně obtížné. Musí těžce a dlouho pracovat, aby si vydělal. Je v tom hodně stresu. Doporučuji těm, kteří jsou vůči němu odolní, ale pokud jste slabší a mírumilovnější povahy, spíš zapláčete. Tak jako já, a to několikrát.
Pokud se opravdu chcete věnovat gastronomii, tak říkám: Běžte na učňák a třeba až potom na nástavbu a vysokou. Na té střední vás musí naučit hodně běžných předmětů, odborných a absolvujete praxe. Tím pádem se nic pořádně nestíhá, jazyky umíte napůl, gastronomii nic moc a ten měsíc praxe vám ve zručnosti taky moc nepomůže.
Vyšla jsem ze školy a věděla jedno: Nic neumím pořádně a už nechci pracovat v gastronomii!
Markét
Žádné komentáře:
Okomentovat